Jak to všechno stíháš s tolika dětmi?

Myslím, že tuto otázku dostávám nejčastěji: „Jak to všechno stíháš s tolika dětmi?!“ Často za ní vnímám nedůvěru, zda se tak trochu nepřetvařuji a není to jen naoko. Občas cítím závist a pocit vlastní nedostatečnosti, že třeba někdo jiný nestihne nic z toho, co stihnu já nebo jen málo a ještě je naštvaný a já se usmívám. A někdy upřímný zájem, kdy se chce dozvědět, proč jsem se ještě nezbláznila nebo to nevzdala.

No, nevzdala 😉 Ale ne proto, že jsem nějak lepší a schopnější než ostatní. Že mě rodiče více cepovali k plnění povinností nebo že mám nějaký omamný elixír, díky kterému nejsem nikdy unavená. Unavená jsem a často ne málo. Občas usínám ve stoje, odkládám věci na později a k některým se nedostanu celé dlouhé týdny, k některým dokonce nikdy. Nebo, když se k nim konečně dostanu, zjistím, že už je ani řešit není potřeba. Hlavně jsem přesvědčena, že právě to srovnávání nás ničí nejvíce! Protože ať děláme cokoli a sebelépe, vždy se najde někdo, kdo to z našeho pohledu zvládá dokonaleji, rychleji, ve větším množství atd. Tak hlavně, raději se s nikým nesrovnávat. To bych řekla, že je první zásadní krok ke spokojenosti.

Také jsem začala činnosti ve svém životě třídit a dávat jim priority. Třídit na:

  • ty, které mi dělají radost, baví mě, dělám je ráda a proto mi jdou snadno;
  • ty, které musím udělat, protože se bez nich aktuálně neobejdeme;
  • ty, které by bylo dobré udělat, ale nezbytně nutné nejsou a možná nejsou zapotřebí vůbec.

Také mám poslední dobou pocit, že skupina činností – které nejsou zapotřebí dělat vůbec – nějak narůstá. Od chvíle, kdy jsem si dovolila nemít vše dokonalé. Rozhodně ale každý den zařadím alespoň 2 činnosti, které mi dělají radost a jdou mi dobře. Nejlépe s jednou den začínám a s tou druhou den končím, abych měla více energie a den zakončila s dobrou náladou. Pocitem dobře vykonané práce. Třeba já ráda vařím (vy samozřejmě nemusíte, ale jistě nějakou oblíbenou činnost máte), jde mi to celkem samo, moc nad tím nepřemýšlím a z výsledku mám radost a většinou i ostatní. Tím většinou den končím. Uvařím na další den, abychom mohli dopoledne strávit zábavou nebo jít ven a nemuseli se zdržovat vařením. Vařím aspoň polévku, děti většinou pomáhají nebo se nějak zapojí. Často něco uklohní ve své kuchyňce, tak máme radost všichni. Zásadou je vařit ve velkém hrnci, protože většinu rodiny dohoní mlsná a polévku si dá už k večeři, tak aby něco zbylo právě k tomu obědu.

Ty nezbytně nutné věci, které naše rodina potřebuje a já je dělám tuze nerada, nejčastěji deleguji (pokud to samozřejmě jde). Například muž rád nakupuje a může nakoupit cestou z práce, nebo když jede pro děti do školky. Nakupuje jen jednou v měsíci. Nejstarší syn rád luxuje a vynáší koš, protože je ve sklepě kulečník, kde se může zdržet. 2x v měsíci k nám chodí paní na úklid, která vygruntuje WC, koupelnu a další části úklidu, které já dělám hrozně nerada. Zbytek obstarám sama, přeci jen není úplně levná. Ty nejnutnější práce zvládne za celkem pár korun a já nejsem frustrovaná, že dělám zbytečnosti, které nechci. Pračka, sušička a myčka jsou mé nejlepší pomocnice. Bez těch si život se 4 dětmi, hlavně, když byly malé, ale i teď, kdy hodně sportujeme a trávíme čas v lese, nedovedu představit. V létě suším spíše venku, to beru zase jako relax na sluníčku.

Když už dojde i na takové činnosti, které musí být a já je dělám opravdu nerada, tak si k nim alespoň pustím oblíbenou hudbu, zapnu aromalampu, zapojím někoho z dětí a u toho si povídáme a hned nám to jde rychleji. Vím, jsou to na první pohled banality, ale nevěřily byste, jak se v nich člověk dokáže zamotat a dělat je celý den jen proto, že přeskakuje od jedné ke druhé a zase zpět a pak zjistí, že je večer a nic není dokončeno. Pocit nedostatečnosti roste a úplně zbytečně.

Co mi přijde nejdůležitější, ať máte děti jakkoli staré nebo maličké, každý den si najít alespoň jednu drobnost, která vám udělá radost. Několika minutový rituál jen pro sebe, každý den. To je důležité, opravdu každý den. Že to s miminky nejde? Určitě něco vymyslíte… já mám těch radostí dnes už docela hodně, ale také jsem začínala s drobnostmi a jen 1x denně.

Můj první rituál byl, že jsem si nechala namíchat směs éterických olejů do malého roll-onu, který jsem měla u postele a každé ráno než jsem vstala, jsem si namazala trochu na zápěstí a pod nosem. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela na pár vteřin oči. Až pak jsem vstala nebo se otočila k dětem, které spaly vedle. Udělala jsem to dokonce i když byly vzhůru a klidně namazala ručičku i jim a společně jsme čichali. Na rukojeť okna jsme si pověsili zvoneček Koshi a vždy když jsem zvedala žaluzie nebo roztahovala závěsy, tak jsem si na chviličku zacinkala. Nevěřili byste, jak to člověka příjemně naladí, i děti. Zkrátka takové malé příjemné radosti, které vám dodají pozitivní energii, i když víte, jaká řada povinností na vás za dveřmi čeká. Tak začněte, teď hned! 

Pomáhám rodinám s dvojčaty odstranit překážky na cestě k láskyplnému a radostnému rodičovství, neboť vím, jak důležitá je podpora člověka, který mi rozumí. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • OD USTARANÉ MÁMY K RADOSTI S DĚTMI
  • Chcete zažívat spokojené a radostné rodičovství? A právě se vám to příliš nedaří? Stáhněte si můj e-book zdarma.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku: