Rekapitulace života – 6 let s dvojčaty

Jak roky běží došlo mi, že život rekapituluji především o narozeninách našich dětí. Své zrození si nepamatuji, ani roky poté, nebo jen střípky. Na své narozeniny se většinou ohlédnu do uplynulého roku nebo maximálně do určité etapy. U narozenin dětí však rekapituluji celý jejich život a tedy potažmo SVUJ ŽIVOT S NIMI.

DNES JE TO 6 LET, KDY SE NARODILA NAŠE DVOJČATA.

 

Hubert a Albert jsou báječní, jedineční, veselí, milovaní. Nevyměnila bych je za nic na světe. Život s dvojčaty je fakt specifický, neopakovatelný, nový, v tom skvělém i v tom náročném, ale…

Cesta, kterou jsem si nevybrala

Pro mě je to cesta neobvykle náročná, protože jsem si ji nevybrala. Jako mnoho žen, které mají vícerčata, nebo více dětí, než chtěly, nebo obojí. Ale O TOM SE PŘECE NEMLUVÍ – děti jsou dar, požehnání a tečka. Musíš být vděčná. Jenže…to může být i jinak.
Jakoby vás někdo ze své (vyšší) vůle, ze dne na den, přestěhoval z chaloupky do paneláku. Nejste na to stavění, není to vaše přirozenost, neumíte se v tom stísněném prostoru pohybovat, sami byste tam dobrovolně nešli, apod. Najednou musíte vše začít dělat jinak. Něco musíte přestat dělat úplně, protože to v paneláku prostě nejde, něco naopak zase dělat začnete, i když to neumíte, protože je to potřeba.
Přizpůsobujete se, učíte se a nějak to jde, najdete si v tom prostoru své místo, své radosti, zvelebíte si ho, aby vám aspoň trochu připomínal tu vaši milovanou chaloupku, zvyknete si, i máte radost. Svůj život milujete i v paneláku.
A pak občas, když jdete do pravdy, máte slabší chvilku, nebo naopak silnou, nebo jen tak, náhle, si vzpomenete na tu svou milovanou chaloupku, která je vlastně pořád s vámi. Jak moc vám chybí a jak jste to pořád vy, ta bytost z chaloupky, jen žijete v paneláku, kde si vždycky budete připadat tak trochu cize. Znáte to? Tušíte, o čem vlastně mluvím?

Život je zázrak

Protože já jsem pořád ta bytost z chaloupky, ta žena, která větší rodinu prostě neměla v plánu, která na ni není stavěná, kterou rodina nenaplnila, a stále se učím být mámou 4 úžasným dětem.
Protože 2 je zcela něco jiného než 3, 4, 5, 6 atd. Žádné z dětí se nikam neztratí, jakože od 3 dětí už je to jedno, protože je to tlupa – fakt není! Blbě se mi odpovídá na dotazy, proč mám 4 děti a jak to můžu zvládnout. MÁM A MUŽU, ale je to výzva!
Když žena nemá dítě a není to její vůle, má vícero možností, jak se to pokusit změnit. Když má žena násobně více dětí a není to její vůle, moc možností nemá, a ani by to neměla říkat. Má přece být šťastná a spokojená. Rodina je požehnání.
Tak určitě. Já šťastná jsem, ale vnímám potřebu sdílet toto specifické téma, o kterém si většina lidí myslí, že neexistuje. Respektive nemyslí si o něm nic, vždyť neexistuje. Žijeme v moderní době plánovaného rodičovství a máme tu přece antikoncepci, redukci, interrupci, adopci, ad. Jo, máme.
Ale i přesto může mít život ještě mnoho dalších možností a odstínů. Ne všechna řešení jsou vhodná či možná pro všechny. Život nikdy není černo-bílý, jakkoli se vám může zdát, že řešení je jednoduché nebo jasné.
A hlavně nikdy nesuďte člověka, v jehož botách jste nešli.
Zároveň vždy je možné hledat cesty, jak být spokojená a šťastná, ať už jste v jakékoli situaci, kterou jste si vybrali a není podle vašich představ, nebo jste si ji nevybrali.
Děkuji, že jsem. Děkuji, že jsou. Děkuji, že jsme. My big beatiful family.
Pomáhám rodinám s dvojčaty odstranit překážky na cestě k láskyplnému a radostnému rodičovství, neboť vím, jak důležitá je podpora člověka, který mi rozumí. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.